Archiv rubriky: Dění v obci

V čase té mínus sedm (v řeči lidí týden před tím nejregulérnějším termínem) uskutečnili jsme, po dvouleté technické přestávce, tradiční masopustní průvod. Po počátečních rozpacích, mimo jiné i organizačního rázu, konstatujeme – zdařilo se to! Nejpočetnější skupinou, zčásti maskovanou, smíšenou z lidí pohlaví obého, ba i zvířat, byla výprava z bližšího dálného východu. Inu Mrazík je neomrzitelný… Z východu blízkého doputovala nás výprava ortodoxních, která nabízela na našem trhu volně nedostupné, bezkonkurenčně jednostranně výhodné, finanční produkty. Fenomén Harryho Pottera byl konečně reflektován i v našem odlehlém koutu Vysočiny formou účasti nadpřirozených bytostí. K případům neřešitelným medicínou klasickou, přizvali jsme proslulého UDra. Písaříka. Nástroje veškery i ostrovtip brousil brusič osvědčený.  Omlazená (zčásti) artilerie pálila jako u Verdunu, takže zvuková hladina, již takto dosti vysoká, ještě zvýšena byla. Průvod uzavíraly vozy trénu. Z pouhého výčtu možno jest usoudit, že účast maskovaná hojná byla a příznivců při zahájení i po čas průvodu taktéž dosti. Výtěžek zužitkován bude v letních měsících, způsobem v místě obvyklým.

S příchodem dne prvního, měsíce druhého, odebrali se členové svaté rodiny na letní byt.

Dvě dvacítky v letopočtu. Co nás čeká? Nikdo neví. Až na Vševědoucího. Možná jen numerologové vycítili příležitost? Nám zdravým skeptikům nezbývá než věřit, že to nebude horší. No a ti ostatní věří že bude líp. My se samozřejmě připojujeme k zastupitelům s přáním všeho nejlepšího. Na Nový rok, po novoročním projevu, jenž přenášen byl místním rozhlasem, na vrch nad naší obcí tyčící , vydali jsme se. Zde jsme se setkali s občany Heraltic, Pokojovic, Štěměch, Markvartic i dalších,  nápojův alkoholických i nealkoholických, v množství menším než malém, požili jsme a štěstí novoročního navzájem popřáli jsme si

V ranních hodinách, výše jmenovaného prosincového dne, vydali jsme se po roce opět ku zdolání hory Mařenky. Na vrcholu setkali jsme se s občanstvem obcí okolních, přednovoročních přípitků užili jsme si a v povznesené již náladě do obcí domovských navrátili jsme se. Cestou se nám naskýtal smutný pohled na stav místních lesů, před několika lety jen těžko představitelný. Tak nám zůstanou asi jen ty rozhledny. Možno jen politovati poměrně nízkou účast obyvatelů obce naší. Ani ne třicetičlenná výprava opravdu nesvědčí o velkém zájmu na tužení mikroregionální pospolitosti. Ale kdo chtěl, tak šel.

Zimní, fotoaparátem paní místostarostky zachycené, popatřiti můžete. Ač sněhu jsme se do dne tohoto nedočkali, i jinovatka dokáže se umělecko-výtvarně vyřádit.

Tak už jsme se dočkali. Další z tradic se patrně odebírá do hlubin zapomnění. Barbory, alespoň dle mé povědomosti, letos poprvé do „ulic“ nevyrazily. Je to škoda, a lze jen apelovat na ty mladší rodiče, aby jejich děti chopily se pochodně z generace na generaci předávané a o kousek dál ji poponesly. Alespoň ten Mikuláš i s jeho zvedeným i nezvedeným doprovodem ráčil zavítati k nám. Z důvodu personální přetíženosti bytostí nadpřirozených, pochůzka rozvržena do dnů dvou byla. Pohledem na stránky ČSÚ ujistili jsme se, že v inkriminované dny, demografická situace naší obce změn nedoznala. Z toho lze dovoditi, že co se výskytu osob hříšných (pohlaví obého) naše obec nikterak z průměru nevyčnívá.

Svatá rodina, po ročním odpočinku, útočiště přechodné opustila a instalaci na návsi strpěti ráčila. Ku pomoci osob pohlaví obého přispěly a ve volném svém čase bohulibou akci uskutečnit pomohly. Jen mírná tesknota stíhá nás v té věci, že výběrové řízení na volka a oslíka opět uskutečniti nepodařilo se. Zájemcové mohou napřesrok těšiti se. V samý ten čas i strom adventní ku rozsvícení nedělnímu vztyčen a světly okrášlen byl u kapličky místní. Vjem subjektivní  ten jest, že věc záslužná, opět podařila se. Posuďtež z přiložených obrázkův.

Ač svátky vánoční za horizontem dosud nacházejí se, výrobou rukodělnou dětí i rodičů, ozdoby i předměty rozličné s tematikou vánoční v budově obecní vznikaly. Akce zaštítěna Svazem žen zaštítěna byla a navštívena v počtu žádoucím a dělná atmosféra prostor zaplnila a ku spokojenosti všech úspěšně též zakončena byla.

již sedmdesáté, od vypuknutí největšího válečného konfliktu, si připomněli hlavně sousedé v Polsku. My buďme rádi, že vzpomínka již bledne, poslední pamětníci mizí a svět je dnes úplně jiný. Jen aby nám to vydrželo…

do kulis širých plání Středozápadu situovaný, uskutečnil se v poslední prázdninový den malých rudokožců. Organizace se ujaly v první řadě místní squaw ve spolupráci s western samosprávou. Velký Manitou i dobré počasí zajistil, tudíž zdárnému průběhu akce zabrániti nemohlo již zhola nic. Snad jen Velký bílý otec ve Washingtonu, ale ten je daleko. Inu jsme na tom stále ještě dobře. Stále se můžeme přestrojovat za postavy jiných etnických skupin. To takový kanadský premiér je na tom o poznání hůře. Ale protože blbost se šíří nadzvukovou rychlostí, tak se taky máme na co těšit. Prostě divnosvět. Ale u nás zatím stále dobře. Skoro. A dost.